Garpová Helena - Svět podle babele

Každá rodina je malé, soukromé království s vlastními dějinami, hrdiny a blázny, některá jsou obzvlášť výstřední. Tento příběh je pokusem zmapovat jedno takové výsostné území. Je o tom, jaké by to bylo jako dítě šedých „sedmdesátek“ vyrůstat s babele, jejíž moudrost voněla růžemi a česnekem, a o mnoho starším polobratrem, který byl zjevením z jiného světa. O tom, jaké by to bylo mít za tatynka skauta, jehož smysl pro fair play a logiku neustále narážel na absurditu reálného socialismu, a za maminku nepoddajnou ženu, která se řídila vlastními, často nevyzpytatelnými pravidly.
Vyprávění o tom, jak rodiče své dítě poněkud neuváženě zavlekli do SSSR a pak se společně, s notnou dávkou štěstí a improvizace, zachránili. A jsou to i jiné, další příběhy o svérázném způsobu života, kde humor, mnohdy velmi černý, sloužil jako ten nejlepší obranný štít. Dával odolnost zvládat malé i velké nástrahy života a schopnost zasmát se jim do očí.
Jsou to vzpomínky? Jistě. Jsou přesné do posledního detailu? Možná. Všechny tyto příhody se staly, nebo se přinejmenším mohly stát, protože v absurdním světě normalizační šedi si logika často brala dovolenou a kaleidoskop fantazie byl všudypřítomný. Babele by na to všechno jen mávla vrásčitou rukou a s povzdechem by pronesla své oblíbené jidiš přísloví:
„Der mentsh trakht un got lakht.“
Člověk míní a Bůh se směje.
A možná právě o tom to celé je. O tom, že věci se sice dějí tak, jak mají, ale málokdy tak, jak si je naplánujeme. Což mi připomíná jeden vtip:
Zbožného muže zastihne velká povodeň. Voda stoupá a on vyleze na střechu svého domu. Přijede pro něj záchranná loď. „Pojďte, zachráníme vás!“ volají na něj. Muž odpoví: „Ne, děkuji. Věřím v Boha, on mě zachrání.“ Voda stoupá výš. Přiletí pro něj vrtulník. „Chyťte se lana!“ křičí pilot. Muž opět odmítne: „Ne, děkuji! Věřím v Boha, on mě zachrání!“ Voda stoupne ještě výš a muž se utopí. Přijde do nebe a naštvaně si stěžuje Bohu: „Celý život jsem v tebe věřil! Proč jsi mě nezachránil?“ A Bůh si povzdechne: „A kdo si myslíš, že ti poslal tu loď a ten vrtulník?“
Stejně jako humor, který v tomto příběhu slouží jako záchranný člun i vrtulník, má i hudba moc léčit a být naším nejvěrnějším společníkem a záchrannou vestou. A protože k tomuto království bláznů hudba neodmyslitelně patří, ke každé z pětapadesáti kapitol jsem pro vás připravila jednu píseň, která vás jím provede.
Vítejte ve světě, kde záchranné čluny měly často podobu ironie, vrtulníky podobu smíchu a soundtrack dodával odvahu.
Posaďte se, čtěte, poslouchejte a usmívejte se! Autorka

A5, brožovaná kniha, 236 stran
ISBN 978-80-7612-802-6