Fučík Ivan - Hostinec u Nožičků

Druhá kniha autora drobných hospodských a podobných povídek pro čtení ve volných chvílích.

Ukázka z knihy:

„No jo, no,“ vmísil se do diskuse Gusta Nožička, který se už za pípou začínal nudit, „to tak bejvá. Ovšem ještě horší to je, když má někdo ty ženské popletené se svými koníčky a nejde mu to pak k sobě dohromady. To jako nějakej Míra Smrček z Podolí, ten zas byl strašně na ženský, ale přitom měl, bůhvíproč, rád domácí práce. Tak se kvůli těm ženskejm rozved – ale co myslíte? K tý svý bejvalce chodil dál uklízet, nosil jí nákupy a vytíral podlahu. A u tý druhý a třetí ženský, kvůli kterejm se vlastně původně rozvedl, jakbysmet – to samý. Pekl jim doma buchty, zavařoval kompoty, štípal dř&ia cute;ví na chalupě a vozil lacinější vajíčka a vokurky odněkud až od Pelhřimova. To byste ale nevěřili jak byl potom z těch manželskejch i mimomanželskejch povinností celej utahanej.“

„No nazdar,“ zděsil se zedník Valíček, kterému dělalo problém uklidit si doma z jídelního stolu zasviněné holinky, které si tam před měsícem nedopatřením odložil, „tohle já bych teda nesnes.“

Gusta se nenechal vyrušit a pokračoval: „Zkrátka on to měl s těma ženskejma všechno natřikrát … vždycky slavil s nima slavil i troje Vánoce, jako trda u každý zvlášť, třikrát jim smažil kapry, dělal salát, houbového kubu, házel střevícem – to jako jestli se ta dotyčná znova za někoho příští rok provdá - a zpíval koledy. Jednou se mu to ale vymstilo. To byl u té druhé z nich a slavil tam Jéžíška tak dlouho a tak důkladně, až z toho vyčerpání usnul a v noci šel potom jen v ponožkách a trenýrkách na záchod. Jenže se nějak spletl a jak si myslel, že je zrovna u té třetí a ne u té dru hé, tak šel z ložnice nalevo místo napravo, omylem vylezl na chodbu do činžáku a přes bezpečnostní dveře až na ulici. Ty se za ním zaklaply, on zůstal na mrazu a nemohl zpátky dovnitř, protože neznal kód.

Když se na ulici trochu probral, tak se obrátil na opodál stojícího občana v bílém obleku: „Prosím vás, pane, nevíte jaký tady mají kód u dveří? Já jsem ...“ ale už v půli věty, to už byl úplně probraný, si uvědomil, že sněhulák ten kód znát taky asi nebude.

Teda, ta jeho druhá ženská sice bydlela jen ve zvýšeném přízemí, takže mohl aspoň mlátit na mřížku od wafek, ale než se vzbudila a všechno jí to docvaklo, tak to chvíli trvalo. Jemu byla mezitím strašná zima, tak si aspoň stoupl na nějaké reklamní letáky co tam někdo odložil u domovních dveří, čímž si ovšem moc nepomohl, protože ty propagovaly v akci samé mražené výrobky a on tím pádem prochladnul od nohou ještě víc. Chytil hroznou rýmu a u těch druhejch dvou se pak musel kvůli tomu nejapně vymlouvat, ale protože si pořádně nepamatoval, které co kdy řekl, tak to mělo – kromě té rýmy - ještě další dohru.“

A5, 192 STRAN

ISBN 978-80-7453-549-9