Vébr Miroslav - Život s bišonkem = život na granátu

Už ani nevím, jestli jsem tento třetí díl „bišonů“ chtěl napsat. Kdysi jsem to neuváženě slíbil a věřte mi, že jen já vím, jak jsem se s tím slibem pral. Mým životním mottem je velmi jednoduché pravidlo „Když cestu nenajdu, tak si udělám vlastní“. Přišla chvíle, kdy se všechny mé úvozy, cesty a cestičky se vytratily a já jsem zůstal stát na místě a kam jsem se podíval, cítil jsem přítomnost svých nejbližších, a ovšem také s pocitem, že něco chybí. Ne děj. Ne postava. Ne pointa. Spíš ticho mezi větami. Byla to velmi těžká doba a právě při úplné ztrátě mých dosavadních životních cest jsem se pustil do stavby nové vlastní cesty. Třetí díl vznikl z toho ticha. Z těch momentů, kdy jsem si říkal, že už není co dodat — a pak se ozval Bišon. Ne hlasem, ale přítomností. Jako když ti pes sedne k nohám a jen tam je. Bez vysvětlení. Chtěl jsem napsat něco, co nebude pokračováním, ale zároveň nebude začátkem. Něco, co se dá číst i bez znalosti předchozích dílů, ale pokud je znáš, najdeš stopy. Otisky tlapek. Zbytky granulí. A možná i ten batoh, který si někdo zapomněl v jeskyni. Třetí díl není jen o Bišoncích. Je o jejich bezpodmínečné lásce a všudypřítomné touze, být tam, kam já teprve přicházím a vědět, co potřebuji ještě dřív, než si to uvědomím. Vím, že mě jedna z mých bišončích holčiček zachránila život a doslova mi svým jazýčkem vylízala z bezvědomí. Vím, že málem položila svůj život, aby můj zachránila. Má Hedvika. A také Alice, která nastoupila do vláčku, aby rozptýlila Hedvičinu trudnomyslnost a strach, že přijde velké prázdno. Mockrát jsem psal celou noc, jen abych to celé smazal. Pak se mi zbortil počítač. A zase tu byla Hedunka, díky níž jsem neztratil víru a napsal to celé znovu. Tuky ťuk... ty nejsi doma?

A5, brožovaná kniha, 186 stran
ISBN 978-80-7612-801-9