Koudelka Petr - Cesty a křižovatky

Sbírka veršů Cesty a křižovatky je již čtvrtou, kterou básníkovi Petru Koudelkovi vydalo během posledních tří let nakladatelství Nová Forma. A že je její autor tvůrčí podstatou básník chrlič, jsou to sbírky tak bohaté, že by jejich obsah postačil nejméně na dvojnásobek.
Koudelka začínal hned dvakrát. Poprvé v roce 1975. Tehdy mu trvalo pouhé čtyři roky, než se vypracoval mezi básníky, se kterými se počítá. Již v roce 1979 uvedl jeho verše Mirek Kovářík ve svém pořadu Zelené peří. Uváděl je pak pravidelně, ať už v divadle Rubín nebo později v Malostranské besedě. Písemně publikoval v osmdesátých letech v krajském deníku Svoboda. Během tohoto období se vymanil z cizích vlivů a nalezl osobitý styl, na který navázal po šestadvacetileté odmlce v roce 2017. Jeho verše můžeme nalézt v literárních sbornících, v Almanachu české poezie Vladimíra Stibora a ve sborníku Literáti na trati, na autorském webu Literárního klubu Petra Bezruče nebo v pořadu Anděl o lásce, o verších na You Tube. Od roku 2023 publikuje knižně v nakladatelství Nová Forma, kde jak bylo již zmíněno, postupně vydal tři sbírky. První z nich Co vždycky jenom zbývá (2023) je průřezem jeho snažení od samých počátků až po současnost. Druhé dvě, Páté přes deváté a Vzpomínky ze šuplíku (obě 2024), představují souhrn posledních pěti let. Na posouzení, zdali je jeho poslední sbírka Cesty a křižovatky dosavadním vrcholem, je ještě brzy. Mohu k tomu říci jen tolik, že při pročítání jejího nástřelu jsem několikrát vzpomněl na Andersena.
Na neokázalý, laskavý, jako by samozřejmý sloh jeho příběhů protkaný pochopením pro lidské slabosti, kde Slunce, přes všechny rozpory světa, svítí pro všechny. K podobnému v poezii málo vídanému a od všeho zbytečného oproštěnému realisticky důvěrnému výrazu plného nadhledu a srdečnosti směřuje Koudelka téměř od samých počátků. Základním svárem jeho vývoje tak není způsob, ale míra vyjádření. Často se pohybuje na hranici mezi prózou a poezií. Větší část jeho tvorby přísluší k básním v próze. V případech, kdy obohacuje text o hlas vnějšího komentátora, připomene prozaický nátisk dokonce, jistě bezděčně, Františka Nepila.
Domnívám se, že vývoj v tomto směru ještě není ukončen, že podíl čistých básní roste. Ale je tu také riziko, že společenství přátel poezie, zvyklé na tradiční prostředky, tak extrémní zjednodušení a s ním spojenou záměrnou naivitu neocení a bude požadovat jeho korekci. Buď jak buď, jsem přesvědčen, že Petr Koudelka dodal orchestru soudobé poezie neobehraný nástroj, jehož předností je, že znovu po delším čase vzbuzuje ve čtenáři dojem, že v líčení jej autor předběhl sotva o nepatrnou chvíli. Jak silně zahraje svůj part je věcí budoucnosti.
Jan Safián

A5, pevná knižní vazba, 169 stran
ISBN 978-80-7612-765-4