Emilie Kozubíková - Jakost parádních barviček

*1 Bramborová revoluce
(Motiv primulky v květináči vnitřního okna s jednoduchou potištěnou etamínovou záclonkou dokresluje bouřlivou atmosféru kuchyně šedesátých let, expandující fiktivní fraškou záměny saka)

V létech šedesátých v rodině zaníceného funkcionáře vyfešákovaného na sjezd Strany bylo u krejčího zamněněno sako i s neodmyslitelným písemným materiálem předsedou sdružených zemědělských družstev. A ten Nevědomky vydekorován šel žádat o pomoc deštěm ohrožené sklizni brambor. Vešel do závodu, kde si jej v plně obsazeném schůzovacím sále, díky dekorům saka, spletli s očekávaným hodnostářem Strany. Obhájce záchrany úrody brambor situace využil k zmanipulování přítomných k okamžité participaci na sklizni. Skutečný stranický hodnostář- zoufalý ztrátou viditelného ocenění považoval účast na sjezdu- notabene bez zmizelých písemností se sakem za znemožněnou. Opustil hněvnou myšlenku rodinu definitivně opustit a nepřítomnost manželky využil k spolupráci dětí při čistce domácností a vypracovávání školních zadání. Jeho manželka po vpletení se do sklizně mu pohřešované sako poznamenané zápolením přináší a vytrhává jej ze zoufalství. Tím ji odpouští rozhodnutí přesedlat z funkcionářské kariéry zpětně na „revolučně kulturní domácí rozvoj“. Fraška šla pak z úst do úst. Posléze i Slovenskem, skrze příbuzné z potomku Grófů.

*2 Cesty obyčejných lidí
(Motiv blikajícího policejního vozu uzavírá následný příběh)

Nevidomá Ida Brožíková řeší s šetrným manželem termín nevrácené jim půjčky procházkou do Beskyd, kde jsou šlendriánkou odbytí přesunutím dohodnutého vyrovnání. Cestou domů jim pak mysli běží doba, která sňatkem spojila jejich kroky. Porevoluční samet jednoduchým povahám zdrsněl- líhní všudypřítomné techniky, prosycené administrativní ekonomikou s ráz po ráz nároky na občanskou bystrost- přímo inženýrskou. Chytrolíni v demokracii uviděli zelenou pro útisk méně zdatných a shlédli se v květenství delikvence. Neprávě hloupou Idu zaskočila útočnost vygradovaná do šikany. Zlodějka, rozrušované soukromí, nepravá sociální pracovnice, pokořování a nepřátelství se z dřívější doby nepsaného hájenství slabších- postižených osob- v jejím samostatném životě převážily, aniž k tomu zavdala příčin. Setkává se se všudypřítomnou dravostí a surovostí. Naštěstí tu a tam ještě kolísá i duch nezkaženého Českého „strejcovství“, zvolna infikovaného nedůvěrou, stále více potýkajících se s důsledky „nadčlověčin“. V doktoru Brožíkovi po charakterní paní ze Slovenska, zdálo se jí, že uzavřením sňatku objevuje ztracené, obyčejné kamarádství, potažmo bezpečí ve švagrové policistce.

*3 Depolitikum
Vavřínový věnec shlížející se v zrcadle by  mohl zobrazit  řevnivost věcí, připodobněn v tomto příběhu k bitevnímu poli lidí.

*4 Historický šlofík svatého Petra
Vodník nanášející si holící pěnu, která povodní přerůstá do šalebných barev,a tříšť jeho plovoucí polic hrnečků zbavovaných pokliček nutká představivost příběhu nadsázky staleté vody v Praze roku 2002, jako připomínku nekalého šprýmu Vltavy.

*5 Limonádka
(Vržený záchranný kruh, cukřenka s kostičkami cukru s chňapáčky, tmavé brýle nefunkčních očí nás motivačně nesou příběhem).

V něm intelektuálce Míle Bachorkové byl hlukem nahodilých dětí znemožněn několikátý pokus o sebevraždu. Rozmrzele skočila za volant a tišila se necílenou jízdou před uzavřením životní dráhy hasit někde žízeň. Namanula se cestou v rekreační základně nevidomých, kde shledává druhou negativní postavu jejího konečného rozhodnutí. Před časem ji, Mílu sbírala z ulice po obkličkujícím ji auťáku. S hubováním nad domněle nepozorným řidičem ji tehdy poskytla blahodárný azyl svého soukromí. Desorientovaná Míla náhlým množstvím nevidomých se u nabízené minerálky dovídá o tehdejší své „dobrodince“. Jde o tragickou postavu statečné matky a babičky . Když po chvíli s ní osobně popíjí kávu, okolností stvrzují krutost osudí dotyčné, která se na Mílu nepřestává srdečně usmívat. Mezi řeči vytane i její dělný denní harmonogram. Zahanbenou mílu to odvrací od nesmyslného rozhodnutí sběhnout ze života.

*6 Marie Valburga
(Prázdný sametový obal z brýlí, láhev šampaňského, napoleonky pro dva)   

Učitelka Blažena Heroldová očekává v cukrárně vysoce postaveného hosta. Jeho příjezd se- než dopoledne- nedal definovat. Na připravenou s sebou práci přitom ne a ne najít brýle. Kormutlivě proto degustuje objednaný přísun a zatlouká neurčitý čas očekávání zkoumáním salonku, posléze skupin hemžících se tramvajovou refíži za oknem. Mezi jiným se kochá pohledem na nad jiné vyblejsknutou obvodní lékařku Elen, žijící v domě, jak ona. S její mondénní postavou si vybavuje i mravní profil této všemi opěvované lékařky a neprávě šťastné matky Hanky, Blaženiny zakřiknuté žákyně. Pod maskou Eleniny brilance náhoda odhaluje v Blaženině oblíbenkyni sklon k alkoholismu i despotismu, lámající křehkost citově založené dívky. Ve svém bytě řeší zapšklost této bývalé žačky. Obraz Blaženiny matky- Marie Valburgy- zde vyvrací Elenino všeobecně známé vžité mlžení, fobií Hanky, postavené na stupňování sebejistoty v chaosu dvojtváří Elen. Blaženiny  úvahy potlačuje za kytičkovým oknem přibližující se postava očekávaného   hosta, ihned proto přiobjednává delikatesy kýženého setkání.

*7 Na úpatí nouzí
(Domácí inflaci napovídají „děravé“ kapsičky, prázdná tabatěrka, vydulý, prázdnící se sáček kávy)

 Sába užívající si sólo- rodinného sídla shledává v hloubí kapes průkaznost kryse Národního hospodářství s existenčně ožehavými výhledy kafařky a kuřačky. S nutnosti smířit se s beznadějnou mrzkostí běžného účtu i činěni zadost vymyšlenostem zrcadla. Procházeje rozpálenou šachovnici terasy prožívala Ke všemu snad zápal lýtek, z jakého dávno tomu bývávala v podezření. Nicméně huš, huš, po kterém slípky bezpečně zalézaly, na trapná niterná planutí ne a ne platit. Její halucinózní pocity, že Amor, éros, ba v neposledku zelinář Denis cloumají zpozdile zdobným třepením zástěry právě, jak výšivkou košilky z úsporného matroše ji, darmo pobuřovaly. Naštěstí konzultací s obrazem Hospodinovým korigovala tu závrať léta, byť s přistřihnutými křidélky dočasné, nonšalantní svobody. Denisův údiv nad zmatenosti sotva špitajících Sabininých úst, která by si jinak s Xantipou nezavdaly, učinil její katastrofickou vizi schůdnější ve dvou, pročež se jí nežádaná horkost vrazila pod pokličkou do vůně kulajdy. A nádechem slíbený Denisův karfiol nabýval i poloviční ceny.

*8 Nevšední sen
(Okřídlený volant by asi vystihl podstatné,)

Neboť sen mne překvapil znamenitou dovednosti poradit si za volantem jedoucího vozu. Pootevřenými dvířky jsem spolehlivě vystrčením nohy odměřovala vzdálenost příkopu a suchou nohou objela přehradu se složenou bílou holí na vedlejším sedadle.

*9 Novinářská etika
(Ostře řezaná tužka a ořezávátko v podobě kocoura číhajícího na počítačovou myš)

Zamyšlení nad postupy žurnalistů, nad činiteli ovlivňujícími jejich poslání. Nad úskalími i radostmi  s vyloupnutých pravd při účinném rovnání národního charakterů a zkvalitňování společenství.

*10 Ondrašová vizitace

Slovensko má svého Jánošíka, Jihomoravané krále Ječmínka, okolo Frýdku cestičku prošlapali bardi Ondráš a Juráš. Autentický záznam našeho dialogu s Ondrašem jsem snila za sousedské honby potravin v akci. Slyšet se nechaly i kletby drahému schengenu, tvářícímu se k zástupům neznámých, že i on je nám schopen přidražit. Útěšně, že by se na to Ondráš případně podíval, jsem mu notovala světové evergriny, s pozváním pod naší pergolu.

*11 Relikvie z nepochybnitelných
(Luxusní mřížkované, šedomodré opánky hraji v příběhu důležitou roli) 

Harmonie manželství Gerty Olšanské o tří malých dítkách utrpěla chorobnou žárlivosti- milujícího muže. Po jednom z jeho agresivních ataků žárlivosti  milující, spořádaná mladá matka a manželka Gerta zmalomyslněla. Po ošetření elektrickým šokem byla personálem objevená pod nemocničními okny o pět pater níže oddělení. S otcem tam mlčky probírali nyní již limitovaný její život. Chrabrost zarmouceného Jana Olšanského, Gertina otce se projevila odhodlaným srdcem podržet rodinu včetně zetě i při závěrečné, milované dcery a přežít. Jeho postoj vydobyl všeobecný úžas a obdiv a v dosud bezstarostném zeti úctu a vděčnost. Zda pád z inkriminovaného okna zapříčinila nevědomá zmýlená lůžka s oknem- po elektrickém šoku, zda cílená sebevražda, zůstává otázkou.

*12 Sahibovo nebe Džamahirie
(Asi  osmdesátiletá mrtvá želva - motiv naší procházky)

V době, kdy se v Africe rozmáhá neznámá bakterie redukující lidnost, se stárnoucí podivín- lékař- prostřednictvím techniky hotelových hostů dovídá , že Evropanka, již mu osudí v mládí odepřelo žije a exceluje ve vědeckých lékařských kruzích. Pro její codenní letité očekávání a zarputilou mlčenlivost byl považován občany Tunisského Nábulu a Hamametu za psychopata. Oholen ustrojený prochází nepoznán, jako elegán k letištnímu autobusu rozhodnut úspěšnou, milovanou evropskou lékařku vyhledat s požadavkem o pomoc v boji s nebezpečnou bakterii. Tyto fiktivní momenty dění mé nadsázky se z větší části odehrávají na území Hotelu Mimóza, dobře zavedeného Zřízencem jménem Sahib. Jeho dívka Havíva, hotel s plážemi, rodinný dům s nezabezpečenými ženami vylidňující se vsi i náhle vzniklá obrovitá rokle na periferií, spolu s dosud živelným bazarem a množstvím hotelových hostů představuje nebe jeho Džamahirie- vlasti. Příběh je prolnut  bizardními sny Sahiba a  vzpomínkami  na  čas jeho studií  v Polské Varšavě i na dostaveníčko v Čechách. Pozorováním manželského páru z Čech, ježto s mužem představujeme, si vyvolává čas, strávený v Evropských zemích.

*13 Topografika mých rodných sfér
(V příběhu mimo jiné představuji husopasku)

Vyprávění o místech zážitků mého dětství, přibližující tehdejší obraz centra Bystřice- tehdy nad Olzou, viděn již tenkrát mýma nemocnýma očima. 

*14 V metelici
(zavřené piano - plakátek zvoucí na vernisáž s podpisem Ivan R.)

Ve gikztivním příběhu sněžné bouře šedesátých let se varovaná prakticky nevidomá telefonistka vydává po směně domů. Živel ji záhy poučil, že varování měla uposlechnout. Zmateně se nechává unášet povichrem sněžnou houní překrývající ledovou plochu, kam po snaze přimknout se k sloupu se bezmocně  podvoluje několikerému pádu. V cizinci, jemuž hnána v bezvědomí ledovkou podráží  nohy, nachází oživujícího ji zachránce. Společnou cestou v něm poznává svou velikou lásku. V prostoru náměstí se s ním nepoznána rozchází. Muž vracející se domů z pánské jízdy ji i s dítětem v přítomnosti lékaře nachází v zbědovaném stavu po podchlazení a pádech. Bytná z jejího blouznění vyrozumí spojitost podpisu na plakátku na zdi, s její častou melancholií a po deportací nemocné sanitkou, v záchvatu mentorství, její relikvií strhává ze zdi s radikální mravokárností.

*15. V lese na jehličí - doma na koberci
(Ferda mravenec na útěku z rozevřené knihy)

Sběhl z knihovny na romantickou procházku nocí. Dav turistů hledajících „svatý pokoj“- v osobní poustevně, narážel na posměch naivitě pohodlných. Rozruch nocí zahnal Ferdu mravence zpět do jeho pohádky v knihovně, kde jej neobtěžovala partnerská šikana onoho utíkajícího se davu.        

*16 Zavržení retromódy
(Jesličky - betlém jsou hlavním motivem příběhu)

Malá Laurinka se za bavících se rodičů silvestrovskou šou- v převlecích poplatných módě retro, samostatně zhostila příprav chvályhodně uvítat Nový rok. Rozhodla se rovněž v zastoupení tatínka- architekta vyhotovit projekt novodobého ustavení Betlému. Odtížit tátovi od strastiplné zakázky Betlemářů s oživením vzhledu centra vánoc. Spokojená náročnou malůvkou unaveně usínala. Rodiče se ze silvestrovské recese vesele vraceli, aby užasli nad neopakovatelným výjevem dámského ustrojení dcery a stolu jejího bohémského pojetí dospěláckých oslav. Po snídani právě tak afektovaně se prezentující Laurinku, přiměl otec k objasnění mazanice na archu v jeho pracovně. Laurinčin tzv projekt Betlému na archu papíru představoval důmyslné atipické rozvržení Betlému, ježto tátovi z mazanice nechtělo být k pochopení. Přiznal jí nakonec, že Laurinčin projekt není nezajímavý, že jej naskenuje a Betlemářům e-mailem odešle. Dokreslující zajímavou diskusi nad nezaplatitelným luxusem představ maličké, pohádkově- jasnozřivě obhajuje Laurinka s nadhledem autorky, přerušené ach, přízemním vábením mámy k obědu.

A5, brožovaná kniha, 244 stan
ISBN 978-80-7612-527-8