Zdvořák Petr - Skryté duše - Konec času bohů

Všem příznivcům dobrodružně romantických románů z prostředí možné blízké budoucnosti.

Dobrodružný, romantický příběh se skrytým motivem nedostatků lidské společnosti, odehrávající se na pozadí významného převratu v dějinách lidstva, ke kterému se schyluje v blízké, možné budoucnosti.

   Mladý nenápadný student a trochu podivín žije svůj všední nudný život bez velkých nadějí na jakoukoliv změnu k lepšímu. Pak se ale přeci jen stane něco, co přetvoří nezáživnou konstantu všednosti v prudce narůstající hyperbolu toho nejkrásnějšího dobrodružství – a nejen pro něj. Pravé štěstí však nebývá zadarmo a z růžové pěšinky se brzy stane úzká skalní římsa nad hodně hlubokou propastí. Oba hlavní hrdinové musí zprvu čelit jen svému nejbližšímu prostředí. Zanedlouho se ale přesvědčí, že to vůbec není snadné. A když se pak ještě naplní zvlášť děsivá hrozba, ke které se potajmu v zákulisí schyluje a která nakonec během chvíle zasáhne celý svět, ztrácejí téměř vše – málem i naděje.

Ukázky z obsahu: 

...Pak jsem se ale kouknul pod sebe a uviděl tu ukrutnou výšku a zuřící vodu. Zdálo se to být ještě hlubší než předtím. I říčka vypadala mnohem dravěji a její hukot, zesílený skalními stěnami, zněl jako řev. Na chvilku jsem se zamyslel. Uvědomil jsem si, že nikdy předtím jsem nic takového nezkoušel. Přesto vzdát jsem se nechtěl. Opatrně jsem spouštěl nohy, rukama vybíral vhodné úchyty a tělo tiskl co nejpevněji ke skále. Představa, že budu muset tu samou výšku lézt nahoru jen po laně, se mi jevila jako holý nesmysl. Bylo jasné, že na to už mi síly stačit nebudou. Co mě to jenom napadlo. Zvedl jsem hlavu a...

 ...Svět se kolem nás stahoval a začínal nás pomalu dusit. Špatné zprávy, obavy, a nevalné vyhlídky budoucnosti na nás doléhaly čím dál tím těžší vahou. Byli jsme jeden druhému ostrovem naděje a útěchy. Společně jsme kličkovali mezi překážkami a nástrahami a hledali klidné chvíle, kdy bylo možné alespoň na okamžik zapomenout na nepříjemnosti kolem a nepřipouštět si, v jaké jsme pozici. Až více než týden po našem návratu, myslím, že to byl osmý den, se na nás štěstí přeci jen trochu pousmálo a my mohli být na chvíli spolu, bez starostí a zase opravdu šťastní...

 …,,Pí! Kdes byl tak dlouho?! Hrozně jsem se o tebe bála.“ Laura mi hned padla kolem krku. Přimáčkla si mě, jako bych byl pryč celý týden. Z jejího hlasu však nezněla výtka, spíše osvobozující úleva.
 ,,Promiň, trochu jsem se zdržel,“ zamumlal jsem. Opatrně jsem se jí vyprostil. ,,Nesu špatný zprávy. ,,Co se stalo?“ vydechla. ,,Lidi blázní už i tady. Ve městě to vře jako v kotli.“
   ,,Opravdu?“ Do tváře jí vrazilo zděšení. ,,Musíme pryč?“
   ,,To snad zatím ne. Je to až daleko, v centru, kde je průmysl. Tady bydlí jenom lidi, ale stejně budeme dávat pozor, kdyby se něco změnilo.“ Nato jsem zamkl dveře, což dívku znepokojilo ještě víc.
   ,,Víš, já mám ale také jednu špatnou zprávu,“ promluvila ona po chvíli rozpačitého mlčení. ,,Někdo mě tu viděl.“
   Rázem jsme si prohodili výrazy i pocity. ,,A kdo?“ Vůbec jsem si předtím neuvědomil, že okna se nedají nijak zatemnit...

Prezentace díla a další popis:      www.knihy-pz.webnode.cz

A5, pevná vazba, 427 stran

ISBN 978-80-7453-244-3