Šulista Petr - Posbíráno nejen mezi rakvemi

Volně řazené skutečné příběhy přibližují intimní pozadí pohřbů, které by mělo být naplněné zármutkem nad ztrátou blízkých osob. Realita však ne vždy bývá taková, poslední rozloučení mnohdy probíhá i hodně dramaticky. Bohužel, dochází i k horším věcem …

Slovo autora:
    Ztráta blízkého člověka je pro každého pozůstalého bolestnou záležitostí, pro citově vnímavější jedince mnohdy až šokující skutečností, z níž někdy celé týdny či dokonce měsíce hledají přijatelné východisko. Často si neumí představit, co bude dál. Samota je těžká pro každého, těžší však pro toho, kdo ji nepoznal a kdo se nemá s kým o svou bolest podělit.
   Není proto divu, že v takovýchto situacích lidé reagují nepřiměřeně, nejsou schopni se řádně soustředit, následkem čehož jsou jejich sdělení v řadě případů překvapující a nečekaná. Lidé, zasaženi smutkem a bolestí, jsou často zcela vyvedeni z míry.   Ačkoliv v běžném životě jsou rozvážní a uvážliví, v případě úmrtí blízkého člověka se nezřídka chovají a jednají zcela jinak. Řada z nich je zmatená, nesoustředěná, vděčná za každou pomoc, radu, vlídné slovo. A je na lidech, kteří je obklopují, aby jim v  této těžké chvíli pomohli a vyvedli je z labyrintu nejistoty, váhání a bezradnosti.
    Byl bych nerad, kdyby čtenáři příběhy zde uvedené brali jako formu znevážení piety. Události popsané v jednotlivých povídkách se skutečně staly, ale místa i osoby jsou smyšlené. Některé jsou humorné, jiné nutí k zamyšlení. Vyjadřují lásku a oddanost, zlobu i zášť lidí, se kterými jsem přišel za čtyřicet pět let jako smuteční řečník do styku. Přibližují osudy některých zesnulých, vyzdvihují jejich statečnost a vnitřní sílu bojovat s nemocí do poslední chvíle na rozdíl od jiných, kteří byli životními okolnostmi donuceni si dobrovolně vzít život. Dokazují, že někdy ani smrt nejbližších nesejme z řady pozůstalých punc nenávisti a nepřivede je alespoň na chvíli na cestu pokory. Stejně jako láska i nenávist může jít až za hrob. Bohužel.
    Odchod člověka ze světa, rozloučení s ním a vše, co smrt s sebou přináší, není ničím jiným, než běžnou součástí života a mým cílem je pouze podělit se s čtenáři o svoje zážitky z tohoto prostředí a ukázat na často nelehkou práci pracovníků pohřební služby, zejména smutečních řečníků, kteří musí občas řešit pro nezasvěceného mnohdy nepochopitelné až groteskní situace, při nichž, pokud nechtějí jakýmkoliv způsobem porušit pietu, není v žádném případě snadné zachovat patřičnou vážnost a důstojnost.

O autorovi:

Petr ŠULISTA (1949) se od studentských let snažil prosadit jako textař a básník. Jeho doménou je především dětská poezie. Většinu života se jako speciální pedagog věnoval lidem s mentálním postižením. Od pětadvaceti let působí také jako smuteční řečník. Své zkušenosti z této profese shrnul v publikaci Smuteční projevy (Sdružení pohřebnictví v ČR, Ostrava 2002), dále v Almanachu 80 let krematoria v Pardubicích ve stati Jak uspět jako smuteční řečník (AAG s.r.o. Hradec Králové, 2003). Vydal více než dvacet nejrůznějších publikací, objevuje se na stránkách sborníků a antologií. V současné době se věnuje i próze. Řada jeho českých a slovenských textů byla zhudebněna. Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů.

A5, brožovaná kniha, 136 stran
ISBN 978-80-7612-305-2