Novotný Vladimír - Řádečky - O roce na vsi

Průvodce literárním životem a světem

Vladimír Novotný je mezi literáty znám jako člověk širokých, téměř bezbřehých zájmů sahajících od osobního soukromí až po společenské události celonárodního a kulturního dosahu. Veřejnost dále ví, že je to i všetečný literární kritik: jeho pozornosti neujdou jak velikáni, jejichž díla plní knihkupecké výklady nebo regály veřejných knihoven, tak autoři, jejichž tvorba dosahuje jen krajových nebo místních rozměrů. Každý literát je pro zvídavého kritika a glosátora jeho typu (jenž zároveň nezapře své historické a literárněhistorické školení) zjevem zasluhujícím pozornost. Souvisí to zřejmě s jeho nynější profesí vysokoškolského pedagoga, spatřujícího své poslání v tom, aby probouzel v posluchačích zájem o literaturu. Ta si totiž podle něho zaslouží, aby byla nejen poznávána, nýbrž i umělecky prožívána.

Novotný pedagog dokáže získat pozornost čtenářů a posluchačů nejen suchými daty, nýbrž i detaily ze života a díla autorů, kteří jsou předmětem jeho výkladů. Jen málo vysokoškolských učitelů má takový přehled o dění v soudobém písemnictví jako on. Navíc má výhodu v tom, že valnou část spisovatelů, o nichž píše, zná osobně: vždyť oblíbenými  místy literárních setkání jsou zejména zařízení pohostinská, kavárenská a hospodská a pisatel Řádečků  má velký smysl pro objevování jejich půvabů a zvláštností. Tyto své vlastnosti měl a má dodnes, ať ho život zanesl do různých pracovišť a v různých dobách. V posledním čtvrtstoletí působil kromě Prahy také na západě Čech, v nynějším Evropském hlavním městě kultury Plzni, v současnosti uzavírá svou odbornou kariéru docenta ve východních Čechách, na pardubické univerzitě. Všude, kde působil, zanechal po sobě výraznou stopu. V Plzni to byl především lokální kulturní časopis PLŽ (Plzeňský literární život), jehož spoluzakladatelem, šéfredaktorem a stěžejním autorem se stal a po třináct let (což je v literárním světě podobných periodik lhůta mimořádná) ho rediguje. V Pardubicích zase přispíval v rámci univerzity svou bohatou publikační činností k utváření pozice a reputace katedry, na níž učil. Navíc patří k agilním duchům, kteří se pilně zapojují i do každodenních univerzitních aktivit.

Velkou proměnu v jeho životě znamenalo přestěhování do vlastního domu ve vesničce Chodouni nedaleko středočeských Zdic. Ani tady jeho činorodá povaha neochabla. Jakkoliv mnozí považovali změnu bydliště za únik z rušného života do venkovského „tuscula“ (sám tak svůj pobyt na vsi nazývá), na jeho agilnosti to  nic neubralo. Nejde tu jen o změnu profesní: autorova kritická a společenská angažovanost změnou bydliště nijak neutrpěla. Navíc to byl podnět, aby začal pro své literární působení hledat další cesty. Tak dospěl po různých peripetiích k žánru, v němž mohl uplatnit své bytostné tíhnutí k literární publicistice v podobě časových miniúvah, jimiž provází svou existenci osobní i literární. Tehdy se zrodily jeho Řádečky, soubory poznámek a glos k událostem a zážitkům, s nimiž se setkával ve svém současném životě.

Cesta k tomuto žánru nebyla snadná. Setkával se na ní s řadou nesnází a obtíží, s nimiž musel zápasit, aby se dobral úspěchu. Jednou z hlavních překážek bylo nebezpečí, že uvízne v soukromých a lokálních rozměrech, a to zejména v reakcích na útoky závistivců nebo těch, kteří nepochopili jeho záměr. Jiným ohrožením povahy jeho časových glos byly místní poměry na pracovišti, které zužovaly rozsah tematického záběru a dostávaly se do konfliktu s celkovou povahou díla. Postupem doby se autorovi podařilo se s těmito „dětskými“ bolestmi vyrovnat a udržet (aspoň většinou) křehkou rovnováhu mezi soukromím a veřejností, mezi soukromým a veřejným. V nejlepších pasážích, kde Novotný zachoval napjatý poměr mezi osobním a nadosobním, se mu daří čtenáře vtáhnout osobitým pohledem do pestrého kaleidoskopu životního dění v Čechách i v cizině (zvláště cenné jsou jeho poznámky k ruské literatuře). Nelze opomenout zejména postřehy z pobytů v zahraničí (Francie, Rakousko, Německo, jižní Evropa), v nichž autor dokázal s velkou citlivostí pro genia loci postihnout jedinečnou atmosféru cizokrajných míst.

Výraz Řádečky, který je deminutivum, jako by smysl textu devalvoval, ale ve skutečnosti jde o řádky, jež vypovídají mnohé nejen o předmětném světě, jak je v momentálních záběrech zachycen, ale ještě více o jejich pisateli, jehož pohled na život a na svět postupem doby vyzrává k osobnostnímu nadhledu. Právě ten povyšuje časové poznámky na osobité vidění světa.

Aleš Haman

A5, brožovaná, 322 stran

ISBN 978-80-7453-575-8