Mašek Stanislav - Enkláva

Pro všechny, kteří mají rádi postapokalyptické světy, boj o přežití, černý humor a dosud neprozkoumané autory.

S lidstvem to jde od desíti miliard k pěti a nezdá se, že by se to i přes všechny ty karanténní zóny mělo v příštích dnech zrovna zlepšovat. Spíš naopak. Selhává jeden pokus za druhým, až nakonec zbývá už jen poslední šance - Aktivace. Pro mnohé naše jediná spása. A bohužel mají pravdu. Dokáže tento nejnovější nápad zachránit dosud nejdominantnější rasu na Zemi? Těžko...

Ukázka z knihy:

        Na konci schodiště na měčekaly dřevěné dveře. Vypadaly bytelně. 
       Oproti mřížím z cely ale vyloženě slabota. Se zastavováním jsem se nezatěžoval a rovnou to do nich našil v plné rychlosti ramenem. Dveře v doprovodu stovek decimetrových třísek narazily do něčeho těžkého a tvárného. Ale hnány energií mého dynamického vstupu tu neznámou překážku nekompromisně smetly s sebou a ukryly ji pod svými troskami na druhé straně místnosti. Když mám potřebný rozběh, i já oplývám nezanedbatelnou silou.
      „Chruhl!” pozdravil mě známý šereda, který stál kousek vedle. 
      Byl to ten s prasečím obličejem a koukal na mě naprosto překvapeně. Krvavé oči měl vykulené úlekem a z otevřené tlamy mu nezdvořile trčela jakási chlupatá končetina. Ten jeho pozdrav bylo asi mírné přidušení. Zbytek nebohého zvířete třímal v obrovských pazourách. Než jsem sem vtrhl, očividně si tu na něm pochutnával a to s takovým gustem, jaké je u tvora takového vzezření patřičné. Celý rypák, velkou část hrudníku i obě ruce měl neskutečně zapatlané krví a vnitřnostmi. V době, kdy na mě tak strnule třeštil oči, se velký kus zvířete odlepil od zbytku a šplouchl mu k nohám. To ho probralo. Bylo ale pozdě.

Formát 110X180mm, 358 stran

ISBN 978-80-7453-380-8