Fiala Jaroslav - Cesta

Nepřehlédli jsme v našich životech něco důležitého? Co se musí stát, abychom skrz mlhu dnů zahlédli sami sebe? Jaký impuls potřebujeme? Může to být krásná vzpomínka z dětství, která nás zavede zpět k našim dávným přáním?
„Cesta“ je symbolickým příběhem Toma, Sáry a jejich syna Davida. Poutavý děj s rychlým spádem nás zavede do nereálného prostředí, ale o to skutečnější otázky nás při čtení mohou napadnout.
------------------
…

„Vysvětli mi to. Prosím tě, vysvětli mi to!“ krásná, praktická a jasně formulující Sára se jednou rukou opřela o dveře na terasu a pokračovala, „jsi chlap, máš technické vzdělání, přehled o světě, všechno se ti dosud dařilo!“ jen krátce se odmlčela a Tom jasně věděl, jak svoji otázku zakončí. „Tome, proč? Proč tohle musíme zažít?“
            Pomalu se k němu otáčela. Jakkoliv pomalý pohyb ale stejně nemohl Tomovi poskytnout dostatečný čas na odpověď. Neměl ani nejmenší tušení, jak se mohlo tolik věcí v jejich životě změnit za tak krátkou dobu. Téměř ze dne na den.
            Hlavou mu běžely obrazy klidného a úspěšného života, kde všechno mělo svůj řád, svůj začátek a konec a svoji příčinu a následek. Naučil se jedno písmeno abecedy a další přirozeně následovala, až byl schopen číst a psát. Zavázal si tkaničku, pak poprvé vstoupil do dílny svého strýce, kde nejdříve snad jediným možným způsobem rozbil malý soustruh, aby pak už společně se strýcem Richardem v nenapodobitelném klukovském zaujetí rozebrali starou motorku do poslední součástky. Gymnázium bylo drobným krokem k očekávanému diplomu z univerzity. Všechno pěkně popořadě, od začátku do konce, v přirozeném sledu tak, jak  to všichni v jeho okolí předpokládali. První polibek dal Marii, aby si po letech hledání vzal Sáru. Tak to mělo být, o tom nepochyboval. Pochyboval ale o tom, že jeho odpověď teď Sáru uspokojí.
            „Sáro, to zatím nikdo neví.“ Hned litoval banality, kterou vypustil.
            „Neví? Umíme létat na Měsíc, vlastně se tam už ani nelítá, protože je to asi až příliš jednoduché! Umíme transplantovat srdce, spojit se ve vteřině s kýmkoliv na Zemi, autem jezdíme pomalu z postele až ke kávovaru v práci, mám pokračovat? Ale tohle, tohle nikdo dopředu nevěděl? Vždyť máme prognostické ústavy úplně na všechno! A nikdo nevěděl, co máme přímo pod nohama?“
             Tom stále seděl v křesle, a i přes Sářino rozčilení se nedokázal vybudit k živější odpovědi. Sám nevěděl, proč je klidnější než Sára, přestože situace byla pro oba stejná.

A6, 54 stran

ISBN 978-80-7453-459-1