Farkaš Zdeněk - Snad to dopadne

 Děj povídky se odehrává na přelomu 60. a 70. let minulého století, tedy v období, které následovalo krátce po sovětské invazi a přecházelo do tzv. normalizace. Hlavní postavou je vysokoškolský student Miki. Příběh začíná v létě na malém městě Kanici, ve kterém bydlel a stejně jako většina studentů v té době, také i on si musel o prázdninách zajistit brigádu. Pracoval v mís­tní továrně, kde se zároveň připravoval na svoji budoucí profesi. Tam ho zaujala mladá úřednice. Protože se mu u žen dosud příliš nedařilo, neodhodlal se k to­mu, aby se s ní pokusil spřátelit. K jejich vzájemnému seznámení přispěla vlastně jen pouhá náhoda, nicméně Miki se nyní snažil situaci využít. Zakrátko se skutečně mezi ním a Andulkou, jak se ta dívka jmenovala, počal vytvářet vřelý vztah a vše nasvědčovalo tomu, že by vztah mohl být víc, než jen přátelský.

Těsně před koncem prázdnin odjela Andulka na několik dní ke svým rodičům, žijícím ve městě, vzdáleném přes sto kilometrů. Miki, kterému již velmi chyběla, se rozhodl ji překvapit a v neděli se za ní s au­tem vypravil s tím, že ji odveze domů. Po absolvování dlouhé cesty našel městečko i domek, ve kterém její rodiče bydleli. Tam se s ní také setkal; při tom však zjistil, že Andulka je ve skutečnosti rozvedená, navíc s malým dítětem, dcerou Barborkou.

Tehdy se rozhodl vztah ukončit. Hlavním důvodem náhlého rozhodnutí byly nejen jeho dřívější neúspěchy u žen, či obavy z An­dul­činých „sexuálních zkušeností", ale především strach z reakce rodičů. Andulku i s malou Barborkou ještě odvezl domů, tam se s ní ale jen spěšně rozloučil a se smíšenými pocity odešel. V tu chvíli totiž bezpečně věděl, že o něj Andulka skutečně stojí.

Další období pro něho bylo velmi těžké. Ještě se nedokázal smířit s náhlým rozchodem, když mu vážně onemocněla matka a během krátké doby své nemoci podlehla. On sám byl, na základě udání, pro údajné politické aktivity v roce 1968 vyloučen ze školy. A jak to nakonec dopadlo…?

Kniha je určena všem, které nějakým způsobem poznamenala normalizace, ale přesto zůstali, aspoň ve skrytu duše, optimisty. A také těm, kteří tu dobu neprožili, nebo si ji již nedovedou vybavit, ale přesto si nemyslí, že by se na ni mělo jen tak zapomenout.
Povídka vznikla jako pokus o zobrazení příběhu člověka, na jedné straně hledajícího lásku a porozumění, na druhé straně stíhaného osudem i nepřízní doby.

A5
104 stran